Dnes byl krásný jarní den, sluníčko svítilo, venku 10°C, ideální počasí na procházku. Domluvilo se nás pár multimatek nedělně muži osamělých a vyrazily jsme do zoo. Lidu přiměřeně, nás jak much ;-) Každé dítko si našlo v houfu jiné, což bylo super. Než jsme se před vchodem sešli, děti načaly svačinu. U pand červených hned za vchodem byla druhá hladová přestávka. Vyběhli jsme na kopec k ledním medvědům a následovala třetí. Než jsme došli ke slonům, byla víc než polovina zdrojů snědená. Klasika :-)
Každé dítko ocenilo jiné zvíře. Beušce pomohl urzoun od buchtového záseku, Roderick si výborně pokecal s arou zelenokřídlým, Fredy ocenila slony. Plácali jsme se v dolní části zoo, dali oběd, okoukli líného Melouna. Beuška spadla ze schodů. Další zásek, začala být znavená, kočáru nebylo. Ve vodním světě si Roderick utrhl veliký rákos, prý bude lovit ryby. Jako.
Na hřišti bylo konečně trochu klidu prohodit pár slov ;-) Beuška přišla s pláčem, že chce prase. Sbalili jsme se teda, že cestou zkontrolujeme dětskou zoo. Po pár krocích se Bea nadšeně vrhla na prase. Dřevěné :-)
Posunuli jsem se ke Gaskonovi, Roderick na kraji jezírka (proslulého koupelí Kryštofa) lovil "prutem" ryby. Prý tam jsou zlaté, krásné. Pomyslela jsem si cosi o bujné fantazii, odehnala ho i Papriku od jezírka a šli jsme na gorily. Roderick celou dobu mluvil o lovení ryb a jak jsou zdravé a chce nám ji ulovit k obědu. Bezmyšlenkovitě zapředená do hovoru s holkama jsem mu přitakávala. Cestou od goril nešlo minout opět stejné jezírko. Znovu ho přilákalo, znovu seděl na krajíčku a rákosem tam cosi lovil. Vyřkla jsem poslední varování a pokračovala v cestě. Za pár vteřin mě doběhl Roderick a vítězoslavně křičel "Mami, podívej, mám tu zlatou rybku k obědu!" A v ruce nesl tu zlatou rybu...chcíplou 8-)
Pomalu jsme se chystali domů. Všichni jsme byli znaveni, tělo po zimě zlenivělé ;-) Rozloučili jsme se před zoo, spolu s Bludičkou a polovinou jejích dětí nastoupili do busu. Obsazená místa se zázračně uvolnila. V tramvaji jsme vzbudili lehké pozdvižení. U Výstaviště se rozloučili i s Bludičkou a pokračovali sami.
Děti normálně nezavřely pusy, lehce rozjetě se pošťuchovaly. Ob sedadlo za námi seděl mladý pohledný policajt. Koutky mu cukaly, evidentně se dobře bavil ;-) Když jsme se chystali vystupovat, vstal ze své sedačky, důvěrně se ke mně naklonil a povídá:
" To jsou všechny vaše???"
"No jo, jsou."
"Pěkné!"
:-D