Čtyřka ve vaně

Michelin

Maminko, proč má Henrika proužkované nohy? (Roderick)

La Luna

PF 2010

Rodinná štědrovečeřová

Dvojčata?

Pořád mám pocit, že Henrika je strašně podobná Beatrice. Tak jsem si to dneska ověřila. Která je která? ;-)

Malá a velká

Zoo

Před polednem vylezlo sluníčko, tak jsme se rozhodli, že přeci jen vyrazíme do plánované zoo. Henrika měla premiéru v kočárku, Bea si schrupla v šátku a RaF si užili společnosti kamaráda Jakuba.

Ve vodním světě

jsme nakrmili kačeny,

u goril musela Fredy nutně čůrat

a u pavilonu šelem kluci důkladně probrali techniku.

Prostě príma odpoledne :-)

Zub II.

Dneska Roderickovi konečně vypadl první zub. Vydržel teda dlouho ;-) Nakonec nás ta zoubková víla nemine. Roderick tu už od rána tančí indiánské tance a zpívá:"Přijde zoubková víla, přijde zoubková víla!" Te´d ještě vymyslet, co mu zoubková víla přinese...

Henričin první úsměv

Dneska mě moje nejmladší poctila prvním vědomým úsměvem. Smála se jí nejen pusa, ale i oči. Byla kouzelná :-)

Milující sestra

Dneska večer Roderick hodně zlobil. Neposlouchal, dělal naschvály a při jakémkoliv pokusu o usměrnění ho popadl vztekací, brečící záchvat. M to už nevydržek a jal se hroziti venku ve tmě polutujícíma "brujama", které ho odnesou. Roderick dostal strach a šel se konečně mýt.

Budulínek, už na chystaný do postele, začal strašně plakat. Napřed jí vůbec nebylo rozumět, ale pak jsm pochopila."Maminko, já nechci přijít o bratříčka!" "Tobě by dve sestřičky nestačily?" a Fredy přes příval slz "Né, já chci mít i bratříčka!"

Úplně mě ta její sesterská laska dojala k slzám...

Skřítek v šátku

Za tenhle dnešní úlovek se musím pochválit ;-) Henrika 3 týdny a 4 dny.

Moje opravdu poslední novorozeně...

...asi jediná publikovatelná

Čtyřlístek

Sesterská

Frederika: "Maminko, já jsem tak ráda, že mám tu sestřičku!"

Konečně domů

Beatrica si nadšeně odváží malou sestřičku z porodnice :-)

Spáči...

... aneb jak to u nas vypadá, když je maminka mimo...;-)

Budulínek jde poprvé do školky

Velký bratr oporou ;-)

Paleček je holčička :-)

Dnes ve 3:45 se narodila Henrika (2470g, 47cm).

Ranní rozhovor...

... s Fredy nad odhaleným pupkem, kterému se s Beuškou intenzivně věnovaly
"Mami, kde má Paleček hlavu?"
"Tady takhle dole, tady má zádíčka a nožičky. "
"A kde má pupík?"
"Tady schovanej."
"A kde má oči?"
"Tady dole na hlavě."
"A nos a pusu?"
"Taky dole na hlavě."
"A kde má náušničky???"
"Nemá náušničky."
"Jak to, že nemá naušničky, když je to holka?!"
"Vždyť nevíme, jestli je to holka. I kdyby byla, tak se přeci rodí bez náušniček. Ty jí dává až pan doktor. Jestli chceš, tak když to bude holka, napíšeme Ježíškovi o náušničky pro ni."
"Tak jo!"

Marodov

Poslední dva týdny se u nás marodí. Hezky na střídačku, abych si to užila. V podstatě je to stále dokola, maximálně dvoudenní horečka bez jakýchkoliv dalších příznaků. Skončí jednomu, den je klid, pak další. Jenom dneska teda lehli všichni. R má sice energie na rozdávání, ale k tomu zánět močových cest nebo čeho, holky horečkují.
Aspoň se mi povedlo je vyfotit všechny spolu...

Zub

Dneska nám Roderick oznámil, že se mu kýve zub. Nevím proč, ale překvapilo mě to. A to i přesto, že vím, že jeho vrstevníkům ve školce už padaly na jaře. Stejně mě to zaskočilo. Znovu jsem si musela uvědomit, že už je to velký kluk. Mám ho za velkého, obzvlášť v porovnání s holkama, očekávám od něj věci, jako od velkého, ale když se na něj někdy podívám nezaujatě, z dálky, jakoby jinýma očima, pořád vidím malého kluka. Šest let je zvláštní věk, pořád mi přijde malý, aby šel třeba sám po ulici, ale už dost velký, aby s ním mlátila první puberta. A teď budeme mít i jasný fyzický důkaz...

A já budu muset rychle vyřešit otázku zoubkové víly. Vím, že některé děti ze školky ji znají, Roderick o ní myslím neví, nebo alespoň o žádné nemluvil. I pro mě je to novinka. Dneska jsem se bavili, co s vypadlým zoubkem uděláme. To, že si ho schovám na památku, stejně jako první vlásky ho uspokojilo dostatečně :-)

Asi ho ošidím o jednu pohádku ;-)

Nedostatek sourozenců?

Dnes odpoledne mě Roderick překvapil otázkou, zda po Palečkovi budeme mít ještě další miminko. Prý on by ještě chtěl. (Ja teda už ne, cítím se naplněná.) Tak jsem se vyptávala, jak by si to představoval. "No až bude Paleček velký jako táta, tak bychom mohli mít dalšího sourozence."

No odlehlo mi, to už budu dávno neplodná :-)

Nástup na úklid

Ve stylu Bořka Stavitele si nechal tatínek nastoupit četu na úklid dětského pokoje :-D

Paleček 35tt

O Palečkovi

Dneska jsem měla nějaký splín, dohnaly mě starosti všedních dní. A pak mi přišla sms od kamarádky, která mi rozjasnila odpoledne :-) Jitul, díky!

Když jsem byla hodně malá,
jak Paleček malinká,
mamince jsem v bříšku spala,
říkala to maminka.

Tak uvidíme, jestli byl její tip správný... ;-)

Mateřská láska

Babička s dědou dovezli z dovolené pro své vnučky úžasný dar. Každá dostala miminko, které pláče, když se mu vyndá dudlík z pusy. Dneska v podstatě nic neovyklého. Překvapila mě ale Beatrica. Mimo to, že okamžitě přibylo nové slovo i ve spojení " miminko plaká", si s ním celé dny hraje, stará se o něj, utěšuje.

Znovu jsme museli zavést nosičské "šátky" :-)


A ja zase zůstávám v úžasu stát nad tím, jak to v těch holčičkách prostě je. Od narození, od mala, zůstává to v nich. S přibývajícím věkem se mění zájmy, maminkovství ustupuje do pozadí a "mizí". A pak v pravý čas zase vystrčí růžky. A nastupují pochybnosti, strach z nové role. Přitom je to tak jednoduché. Stačí se vrátit "do dětství" a poslouchat své instinkty...

Princeznička

Dopoledne...
Fredy: "Maminko, můžu si vzít sukýnku a hrát si na princezničku?" Jasně, že můžeš... "Jsem krásná princeznička?" " Ano jsi, moc ti to sluší" :-)

Odpoledne...
"Frederiko, pojď prosím uklidit hračky, ať tu můžeme vyluxovat."
"Maminko, ale princezničky hračky neuklízejí!"

Někdy se vychovává fakt blbě...

Do školky

Naposledy poprvé do školky... poslední rok první velké etapy života....

Krásná maminka s Palečkem v bříšku podle Rodericka

Že mi to ale sluší, co?

Schůzka s PA

Dnes jsem měla druhou konzultaci s asistentkou, kterou bych ráda měla u porodu. Byla to moc přijemná hodina. Ukázala mi, jak poznat, jak si Paleček hoví v břiše, zkontrolovala jeho i mě. Počítám, že cca 40 minut jsme věnovaly jenom rodinné anamnéze, a to jsme zdaleka nestihly všechno. Byla jsem překvapená, co všechno ji zajímalo. V životě se mě žádný doktor tolik nevyptával. Některé otázky byly povědomé, ptá se na ně každý doktor, jiné jsou i k porodu důležité a nikdy nikoho nazajímaly....

A druhá věc, která mě znovu překvapila, stejně jako na první schůzce, byl důraz na zajištění pomoci pro šestinedělku. Kdo pomůže, kdo pohlídá, aby čerstvá mamina mohla pořádně odpočívat a věnovat se jen miminku. Od doktora nebo v porodnici jsem nikdy nic takového neslyšela. Tam je na odpočinek dost času ty tři dny, a pak už nikoho nezajímáte.

Proč musí být takový rozdíl v péči placené a hrazené, aby se jeden cítil člověkem a nejen kusem?

Paleček 32tt

Dneska jsme byly s Palečkem na posledním ultrazvuku, i přes obstrukce s objednáváním do Podolí. Nakonec Apolinář nezklamal, i když litanii o ulehčování práce jsem si vyslechnout musela. Kluky jsem s Beou nechala v zahradě porodnice a vyrazila jen s Fredy, která si chvilku o samotě s mámou nikdy nenechá ujít a bez mrknutí oka se v tu chvíli mění z neposlušné holčičky v toho nejroztomilejšího Budulínka :-) Čekání si krátila péčí o Palečka a mluvením, mluvením a mluvením :-) Pochopitelně tím bavila půlku chodby. V ordinaci se chovala velice vzorně, takže si od sestřičky vysloužila mimo zpravy pro mě i sušenku pro sebe :-)

Dr Palečka prohlédla od hlavy k patě, nic nevynechala. Pak mě uzemnila odhadovanou hmotností 1850g! (Tolik žádné mé dítko v téhle době nemělo, většinou měly tak o 250g míň). A prý je to malé mimi oproti těm, co tam měli ten den. Vypadá to, že se Roderick trochu sekl s tou přezdívkou ;-) Ale zase se mám při vážení svého tělesa na co vymlouvat ...

Budulínek budoucí maminkou

Tuhle fotku mi poslal muž z víkendu s dětmi. Prý se mají dobře a užívají si to všichni tři. Tak nevím, jestli se mám radovat, nebo mít strach ;-)

"Pupik"

Beatričino oblíbené slovo, kdykoliv se jí objeví v dohledu můj rostoucí, nejlíp nezakrytý, břuch. A protože v pupíku je schovaný Paleček a patří do rodiny, je potřeba si ho hledět. A láska sourozenci se nejlíp projevuje po ránu "prďochem" na břicho :-)

Zmožená

První stříhání

Už jsem se na ni chystala dlouho, potřebovala to moc... Držela statečně, strojek ji neděsil, jen ty spadané vlasy, co ji šimraly na nohách, byly "FUJ". A tatínek tradičně nedokázal ocenit její nový úžasný sestřih :-(
Před

Po

Požehnání

Včera mi ve městě jedna zralá žena s milým úsměvem na tváři povídala "Pán Bůh požehnej"

Šla jsem se všema, RaF za ruce, Beu v šátku na zádech. Asi jsme se jí moc líbili Roderick začal mudrovat, proč to řekla, a mě to pozitivně naladilo na celý půl den.

Mimo to, že jsem v "požehnaném" stavu, se opravdu cítím požehnaná. Mám tři krásné zdravé děti. A nedovedu si bez nich představit život. Ráda se jich na chvíli "zbavím", ale vlastně si vůbec nedovedu představit, že by nebyly. Někdy se zamýšlím, jaké by to asi bylo, kdybychom s M děti neměli, nebo měli jen jedno nebo dvě. O co bychom byli chudší a o co bohatší...

Nepochybně bychom si mohli ledacos dovolit, chodila bych do práce, měli bychom stabilní příjem, nemuseli bychom řešit dluhy a každou korunu...

ALE...

Nezůstavala bych v úžasu stát nad tím, jaký jsou tým.
Neviděla bych ty, do očí bijící, pokroky Beatriky, když se snaží vyrovnat sourozencům. Být stejná jako oni, umět všechno jako oni, mít všechno jako oni (hlavne co se jídla týče ;-)).
Neviděla bych Rodericka jako "vůdce smečky" vymýšlejícího lumpárny a zároveň jako "velkého" bratra, který s Beou trpělive hraje Kolo kolo mlýnský...
Neviděla bych, jak mají každý s každým úplně jiný vztah a přesto se navzájem milují a nedají na sebe dopustit (zatím ;-))
Neviděla bych Fredy jak po Roderickovi opakuje každou větu, každou hru, každou blbinu, kterou vymyslí.
Nevidela bych, jak se dokáží o všechno podělit, většinou sami, bez vybízení.

Nemohla bych se dmout pýchou, když někdo cizí na ulici, v tramvaji, kdekoliv, pochválí naše děti...

Byla bych chudší. Chudší o všechny ty všednědenní (přiznávám někdy ubíjející) zážitky. O ty všetečné otázky, žblebty, neuvěřitelné myšlenkové pochody...

A zcela sobecky to chci zažít ještě jednou. Naposledy. Vidět Palečka, jak k nám přichází, jako by s námi byl odjakživa. Jak ho ostatní přijímají mezi sebe. Jak se o něho v rámci svých možností a vůle starají. Jak si buduje svoje místo v rodině. A jaké dělá pokroky, aby se stal co nejdřív plnohodnotným členem té divoké party :-)

Pro to všechno... požehnaná...

Mateřský sraz v Zoo

Dnes jsme byli cely den v zoo (tradičně ;-)). Matky povidaly, děti běhaly. Bylo mraky lidí (víkend a prázdniny jsou vražedná kombinace). Budulínka měla nějaký zvláštní den. Několikrát se zaběhla a musela jsem ji v Zoo hledat. Naštěstí se ukázalo, že Zoo zná jak své boty, takže na nás čekala na stanovišti, kam jsme se chystali teprve jít. Byla prostě rychlá. Tentokrát jsme vynechali cvičení lachtanů a místo toho děti shlédly pohádku o Bublince,


vyráchaly se v ledovém brouzdališti,

daly si zmrzlinu, spolupraccovaly


a my matky jsme si užily toho typicky ženského kafrání. Prostě spokojenost na všech frontách. Jen ty nohy večer bolely...

Tátové

Na oslavě Mariančiných pátých narozenin s dětma blbli hlavně tátové. Škoda, že to není (alespoň v našem případě) častěji.

Slonisko Fufík

Další výtvor pro Zrnka. Místo úklidu jsem neodolala motání...

Paleček 28tt

Jsem děsná ostuda. Na Palečka se moc těším, ale doteď jsem nebyla schopná udělat jedinou fotku bříška. Tahle je první...

Kofoláčci

Dostihla mě kofoláčková mánie... Tito půjdou do dražby pro Zrnka :-)