Kolčyno
| Kolčyno Кольчино | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°28′9″ s. š., 22°45′29″ v. d. |
| Nadmořská výška | 135 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Mukačevo |
  Kolčino | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 4 306 (2017) |
| Správa | |
| Adresa obecního úřadu | вул. Корятовича 13 89636 смт. Кольчино |
| Telefonní předvolba | 3131 |
| PSČ | 89636 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kolčyno (ukrajinsky Кольчино, slovensky Kolčino, maďarsky Kölcsény, česky Kolčino[1][2]) je městys ležící v Zakarpatské oblasti, 6 km severovýchodně od Mukačeva, v údolí řeky Latorice. Spadá pod okres Mukačevo. V roce 2025 Kolčyno mělo 4319 obyvatel; celá obec Kolčyno měla 8641 obyvatel.[3]
V Kolčyně je administrativní centrum Kolčynské městyské územní hromady.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o tomto městysu pochází z roku 1430. V minulosti městys patřil Rakousku-Uhersku, od jeho rozpadu v roce 1918 až do roku 1938 bylo součástí Československa. V roce 1921 zde žilo 551 obyvatel, z toho 23 Čechoslováků, 477 Rusínů, 31 Maďarů a 15 Židů.[4] V roce 1944 byl městys i s okolím připojen k Ukrajinské SSR.
V městysu je železniční stanice, kde na trati Lvov – Stryj – Čop zastavují příměstské vlaky Mukačevo – Lavočne, římskokatolický kostel, tři řeckokatolické a pravoslavný (ve stavbě).
Dřevěný kostel
[editovat | editovat zdroj]Ve vesnici Šelestovo, později připojené k obci Kolčyno se nacházel dřevěný kostel z roku 1777, který byl od roku 1927 vystaven v Mukačevu a od roku 1972 je součástí Zakarpatského muzea lidové architektury a života v Užhorodu.[5] Jako rok založení kostela se obvykle uvádí 1777, ale existují důkazy i o začátku 18. století a někdy se uvádí i rok 1692. Tivadar Lehoczky se domníval, že v roce 1777 došlo pouze k rekonstrukci. Kostel vyniká svou zachovalostí a uměleckými detaily. Ikonostas kostela pochází z počátku 19. století, ale část ikon pochází ze 17. století a jejich autorem je Ilja Brodlakovič Vyšenšký. Většina dodnes dochovaných ikon je novějšího původu. K přesunu do Mukačeva došlo poté, co roku 1922 proběhla výstavba nového kostela z nespalných materiálů. Dřevěný kostel byl přesunut do Mukačeva a po restauraci v letech 1969 až 1972 do skanzenu v Užhorodu.[6][7][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 13.
- ↑ BOHÁČ, Antonín; PROKOP, Ladislav. Statistický lexikon obcí v Republice československé. Svazek IV. Praha: Státní úřad statistický, 1928. Dostupné online. S. 12.
- ↑ Кольчинська громада - Закарпатська область,. gromada.info [online]. [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Chytilův místopis Československé republiky. Praha: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 531.
- ↑ Детальніше про експозицію [online]. oficiální stránky muzea [cit. 2025-09-24]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ SYROCHMAN, Michajlo. Закарпатське церковне будівництво кінця ХVІІІ–ХІХ ст. Динаміка змін [online]. [cit. 2025-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (ukrajinsky)
- ↑ Шелестівська дерев’яна церква [online]. 2008-01-10 [cit. 2025-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-05. (ukrajinsky)
- ↑ Шелестівська дерев'яна лемківська церква св. Архангела Михаїла [online]. 2016-02-25 [cit. 2025-09-24]. Dostupné online. (ukrajinsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolčyno na Wikimedia Commons
