Epsilon Indi
| Epsilon Indi | |
|---|---|
 Epsilon Indi na snímku přehlídky SkyMapper; ve výřezu je dvojice hnědých trpaslíků Ba–Bb zachycená přístrojem NICMOS Hubbleova vesmírného dalekohledu | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0 (ICRS)) | |
| Souhvězdí | Indián (Indus) |
| Rektascenze | 22h 03m 21,65363s[1] |
| Deklinace | −56°47′09,5228″[1] |
| Paralaxa | (274,8431±0,0956)×10−3″[1] |
| Vzdálenost | (11,867±0,004)[1] ly ((3,6384±0,0013)[1] pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | (4,674±0,006)[2] |
| Radiální rychlost | −40,4 +0,9 −0,8 km/s[3] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | (3,966661±0,000086)″/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | (−2,536192±0,000092)″/rok[1] |
| ε Indi A | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | (4,674±0,006)[2] |
| Barevný index (U-B) | 1,00[4] |
| Barevný index (B-V) | (1,056±0,016)[5] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| ε Indi A | |
| Spektrální typ | K5V[6] |
| Hmotnost | (0,782±0,023)[6] M☉ |
| Poloměr | (0,713±0,006)[6] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | (0,21±0,02) (bolometrická)[7] L☉ |
| Povrchová teplota | (4 649±65)[6] K |
| Stáří | 3,5 +0,8 −1,0 ×109 let[8] |
| Rotační perioda | 35,732 +0,006 −0,003 d[9] |
ε Indi Ba | |
| Spektrální typ | T1–T1,5[8] |
| Hmotnost | (0,06388±0,00034)[8] M☉ |
| Poloměr | 0,080–0,081[10] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 2,04×10−5 (bolometrická)[10] L☉ |
| Povrchová teplota | (1 312±13)[8] K |
| Stáří | 3,5 +0,8 −1,0 ×109 let[8] |
ε Indi Bb | |
| Spektrální typ | T6[8] |
| Hmotnost | (0,05083±0,00028)[8] M☉ |
| Poloměr | 0,082–0,083[10] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 5,97×10−6 (bolometrická)[10] L☉ |
| Povrchová teplota | (972±13)[8] K |
| Stáří | 3,5 +0,8 −1,0 ×109 let[8] |
| Systém | |
| Primární hvězda | ε Indi Ba |
| Průvodce | ε Indi Bb |
| Doba oběhu | (11,0197±0,0076) roku[8] |
| Velká poloosa | (661,58±0,37)×10−3″ (2,4058±0,0040) AU[8] |
| Excentricita dráhy | (0,54042±0,00063)[8] |
| Sklon dráhy | (77,082±0,032)°[8] |
| Délka vzestupného uzlu | (147,959±0,023)°[8] |
| Argument šířky pericentra | (328,27±0,12)°[8] |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 209100 |
| Bright Star katalog | HR 8387 |
| SAO katalog | SAO 247287 |
| Katalog Hipparcos | HIP 108870 |
| Katalog Tycho | TYC 8817-984-1 |
| General Catalogue | GC 30817 |
| Glieseho katalog | Gl 845 |
| Bayerovo označení | ε Ind |
| Synonyma | CD−57° 8464, CPD−57° 10015, FK5 825, LHS 67, LTT 8813, 2MASS J22032156−5647093, NLTT 52724, PLX 5314, WDS J22034−5647A; dvojice Ba–Bb také CI Ind |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (systém) |
| SIMBAD | data (ε Indi A) |
| SIMBAD | data (ε Indi Ba–Bb) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Epsilon Indi (ε Ind) je blízký hierarchický systém v souhvězdí Indiána. Leží ve vzdálenosti přibližně 11,87 světelného roku od Slunce a tvoří jej oranžový trpaslík ε Indi A a vzdálená fyzická dvojice hnědých trpaslíků ε Indi Ba a ε Indi Bb.[11][12] Složky Ba a Bb mají spektrální typy T1–T1,5 a T6 a obíhají společné těžiště jednou za přibližně 11 let.[8] Kolem hlavní složky navíc obíhá potvrzená obří planeta ε Indi Ab, přímo zobrazená Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.[13]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]V roce 1847 porovnal Heinrich Louis d'Arrest polohy Epsilon Indi v několika starších katalozích a zjistil její výrazný vlastní pohyb.[14] První heliometrická měření paralaxy provedli v letech 1882–1883 David Gill a William L. Elkin na Mysu Dobré naděje; jejich výsledek (0,22±0,03)″ byl vzhledem k tehdejším možnostem podstatně méně přesný než dnešní měření.[15] Paralaxa složky A z katalogu Gaia DR3 činí (274,8431±0,0956)×10−3″, což odpovídá vzdálenosti (3,6384±0,0013) pc, tedy (11,867±0,004) ly.[1]
Epsilon Indi A má třetí největší vlastní pohyb mezi hvězdami viditelnými pouhým okem, po Groombridge 1830 a 61 Cygni.[16] V důsledku vlastního pohybu se přibližně kolem roku 2640 přesune přes hranici do souhvězdí Tukana.[17]
Epsilon Indi A
[editovat | editovat zdroj]Hlavní složka je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy K5V. Její hmotnost je (0,782±0,023) M☉, poloměr (0,713±0,006) R☉ a bolometrická svítivost (0,21±0,02) L☉.[6][7] Efektivní teplota dosahuje (4 649±65) K a metalicita vyjádřená poměrem železa k vodíku je [Fe/H]=(−0,17±0,04).[6] Odhadované stáří systému činí 3,5 +0,8
−1,0 ×109 let.[8]
V roce 2024 byly u ε Indi A oznámeny oscilace slunečního typu s maximem výkonu při frekvenci (5 265±110) μHz. Šlo tehdy o nejchladnějšího trpaslíka s naměřenými oscilacemi tohoto typu.[6] Hvězdná koróna má rentgenovou zářivost přibližně 2×1020 W a odhadovanou teplotu 2×106 K.[18]
Hnědí trpaslíci
[editovat | editovat zdroj]V lednu 2003 byl oznámen průvodce ε Indi B v projektované vzdálenosti přibližně 1 500 AU od hlavní hvězdy.[11] Následná pozorování ukázala, že jde ve skutečnosti o těsnou dvojici hnědých trpaslíků Ba a Bb.[12] Jejich velká poloosa činí (2,4058±0,0040) AU, oběžná doba (11,0197±0,0076) roku a excentricita (0,54042±0,00063).[8]
Dlouhodobé sledování relativní dráhy a absolutní astrometrie umožnilo určit dynamické hmotnosti (66,92±0,36) MJ pro ε Indi Ba a (53,25±0,29) MJ pro ε Indi Bb.[8] Jejich bolometrické svítivosti jsou přibližně 2,04×10−5 L☉ a 5,97×10−6 L☉.[10] Protože mají společné stáří a známé dynamické hmotnosti, patří k nejpřesnějším srovnávacím objektům pro modely chladnutí podhvězdných těles. Rozdíl jejich svítivostí podporuje zpomalené chladnutí v přechodu mezi spektrálními třídami L a T.[8] Dvojice nese označení proměnné hvězdy CI Ind, avšak analýza fotometrie neprokázala jednoznačný periodický signál se stálou fází.[8][19]
Planetární systém
[editovat | editovat zdroj]Existence dlouhoperiodického průvodce ε Indi A byla naznačena měřením radiálních rychlostí už v roce 2002.[20] V roce 2018 Feng et al. interpretovali zakřivení dlouhodobého trendu radiálních rychlostí jako projev chladného obřího planetárního průvodce ε Indi Ab.[21] Následná analýza kombinující radiální rychlosti s astrometrií jeho charakteristiku dále zpřesnila a vyšla v roce 2019.[9]
.png)
V roce 2023 zachytil přístroj MIRI dalekohledu JWST obří planetu. Zobrazený objekt byl slučitelný s dřívějšími měřeními radiálních rychlostí a astrometrie, avšak jeho poloha neodpovídala dříve předpovězeným vlastnostem dráhy ε Indi Ab. Autoři jej označili jako ε Indi Ab, protože dostupná data naznačovala, že jde pravděpodobně o jedinou obří planetu v systému; snímek a rozbor zveřejnili v roce 2024.[13] Nová pozorování JWST v letech 2024–2025 rozšířila fotometrii planety od 4 do 25 μm. V roce 2026 byly zveřejněny dvě nezávislé analýzy, které se v některých orbitálních parametrech stále liší:[3][22]
| Parametr | Sanghi et al. (2026)[3] | Matthews et al. (2026)[22] |
|---|---|---|
| Hmotnost | 6,50 +0,72 −0,59 MJ |
(7,6±0,7) MJ |
| Oběžná doba | 70 +12 −9 let |
108 +49 −25 let |
| Velká poloosa | 15,76 +1,73 −1,39 AU |
20,9 +5,8 −3,3 AU |
| Excentricita | (0,25±0,09) | 0,24 +0,11 −0,08 |
Analýza Sanghi et al. určila dynamickou hmotnost 6,5 +0,7
−0,6 MJ, efektivní teplotu přibližně 275 K a bolometrickou svítivost log (L/L☉)=(−7,23±0,03). Detekce ve filtru se střední vlnovou délkou 25,5 μm byla nejdelší vlnovou délkou, na níž byla do té doby exoplaneta přímo zobrazena.[3] Matthews et al. zjistili absorpční projev amoniaku a za preferované vysvětlení mělkého spektrálního rysu označili hustá oblaka vodního ledu; tato interpretace však závisí na použitých modelech atmosféry.[22]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epsilon Indi na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 Gaia DR3 6412595290592307840. VizieR [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 PAUNZEN, E. A new catalogue of Strömgren-Crawford uvbyβ photometry. Astronomy & Astrophysics. 2015, s. A23. doi:10.1051/0004-6361/201526413. arXiv 1506.04568. (anglicky)
- 1 2 3 4 SANGHI, Aniket, ano. Worlds Next Door. IV. Mapping the Late Stages of Giant Planet Evolution with a Precise Dynamical Mass and Luminosity for ε Ind Ab. arXiv [online]. 2026-03-09. arXiv 2603.08787. (anglicky)
- ↑ KOLLATSCHNY, W. A model atmosphere of the late type dwarf Epsilon INDI. Astronomy & Astrophysics. 1980, čís. 3, s. 308–314. Bibcode 1980A&A....86..308K. (anglicky)
- ↑ VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007, čís. 2, s. 653–664. doi:10.1051/0004-6361:20078357. arXiv 0708.1752. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 LUNDKVIST, Mia S., ano. Low-amplitude Solar-like Oscillations in the K5 V Star ε Indi A. The Astrophysical Journal. 2024, čís. 2, s. 110. doi:10.3847/1538-4357/ad25f2. arXiv 2403.04509. (anglicky)
- 1 2 RAINS, Adam D., ano. Precision angular diameters for 16 southern stars with VLTI/PIONIER. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2020, čís. 2, s. 2377–2394. doi:10.1093/mnras/staa282. arXiv 2004.02343. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 CHEN, Minghan; LI, Yiting; BRANDT, Timothy D.; DUPUY, Trent J.; CARDOSO, Cátia V.; MCCAUGHREAN, Mark J. Precise Dynamical Masses of ε Indi Ba and Bb: Evidence of Slowed Cooling at the L/T Transition. The Astronomical Journal. 2022, čís. 6, s. 288. doi:10.3847/1538-3881/ac66d2. arXiv 2205.08077. (anglicky)
- 1 2 FENG, Fabo, ano. Detection of the nearest Jupiter analog in radial velocity and astrometry data. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2019, čís. 4, s. 5002–5016. doi:10.1093/mnras/stz2912. arXiv 1910.06804. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 KING, R. R., ano. ε Indi Ba, Bb: a detailed study of the nearest known brown dwarfs. Astronomy & Astrophysics. 2010, s. A99. doi:10.1051/0004-6361/200912981. arXiv 0911.3143. (anglicky)
- 1 2 SCHOLZ, R.-D.; MCCAUGHREAN, M. J.; LODIEU, N.; KUHLBRODT, B. ε Indi B: A new benchmark T dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2003, čís. 3, s. L29–L33. doi:10.1051/0004-6361:20021847. arXiv astro-ph/0212487. (anglicky)
- 1 2 MCCAUGHREAN, M. J., ano. ε Indi Ba, Bb: The nearest binary brown dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2004, čís. 3, s. 1029–1036. doi:10.1051/0004-6361:20034292. arXiv astro-ph/0309256. (anglicky)
- 1 2 MATTHEWS, Elisabeth C.; CARTER, Aarynn L., ano. A temperate super-Jupiter imaged with JWST in the mid-infrared. Nature. 2024, čís. 8031, s. 789–792. doi:10.1038/s41586-024-07837-8. (anglicky)
- ↑ D'ARREST, Heinrich Louis. On proper motion of ε Indi. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1847, s. 16. doi:10.1093/mnras/8.1.16. (anglicky)
- ↑ CALLANDREAU, Octave. Revue des publications astronomiques. Heliometer determinations of Stellar parallax, in the southern hemisphere, by David Gill and W. L. Elkin. Bulletin Astronomique. 1886, čís. 1, s. 42–44. (francouzsky)
- ↑ WEAVER, Harold F. The Visibility of Stars Without Optical Aid. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 1947, čís. 350, s. 232–243. doi:10.1086/125956. (anglicky)
- ↑ MOORE, Patrick; REES, Robin. Patrick Moore's Data Book of Astronomy. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. ISBN 978-1-139-49522-6. S. 296. (anglicky)
- ↑ MÜLLER, Hans-Reinhard; ZANK, Gary P. Modeling the Interstellar Medium–Stellar Wind Interactions of λ Andromedae and ε Indi. The Astrophysical Journal. 2001, čís. 1, s. 495–506. Dostupné online. doi:10.1086/320070. (anglicky)
- ↑ eps Ind B. SIMBAD [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ENDL, M., ano. The planet search program at the ESO Coudé Echelle spectrometer. III. The complete Long Camera survey results. Astronomy & Astrophysics. 2002, čís. 2, s. 671–690. doi:10.1051/0004-6361:20020937. arXiv astro-ph/0207512. (anglicky)
- ↑ FENG, Fabo; TUOMI, Mikko; JONES, Hugh R. A. Detection of the closest Jovian exoplanet in the Epsilon Indi triple system. arXiv [online]. 2018-03-21. arXiv 1803.08163. (anglicky)
- 1 2 3 MATTHEWS, Elisabeth C., ano. A second visit to Eps Ind Ab with JWST: new photometry confirms ammonia and suggests thick clouds in the exoplanet atmosphere of the closest super-Jupiter. arXiv [online]. 2026-03-09. arXiv 2603.08780. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Epsilon Indi na Wikimedia Commons - Epsilon Indi A v databázi SIMBAD
- Epsilon Indi A b v katalogu NASA
