Přeskočit na obsah

Amiot 143

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Amiot 143
Amiot 143 na dobové fotografii
Amiot 143 na dobové fotografii
Určenístřední bombardér
VýrobceSECM
ŠéfkonstruktérAndrée Dutartre[1]
První let1931[2]
Zařazenočervenec 1935
Vyřazeno1944
UživatelFrancouzské letectvo
Výroba1935 - 1938[1]
Vyrobeno kusů138
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amiot 143 byl francouzský střední bombardér druhé poloviny 30. let 20. století, který byl navržen dle specifikací francouzské vlády z roku 1928 na bombardér schopný denního i nočního bombardování, průzkumu na velké vzdálenosti a doprovodu bombardérů.[2] Letoun se zapojil do bojů na počátku 2. světové války.

Vývoj a popis

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 vydalo francouzské ministerstvo letectví specifikace na nový čtyřmístný bojový letoun. Tento vícemístný stroj měl sloužit jako bombardér, průzkumný letoun a jako doprovodný letoun na dlouhé vzdálenosti. Letoun byl řazen do kategorie Multiplace de Combat (vícemístný bojový letoun).[1] Amiot obdržel objednávku na dodání dvou prototypů letounu Amiot 140, protikandidáty byly letouny Bleriot 137, Breguet 410 a SPCA 30.[3]

Amiot 140 byl jednoplošný hornoplošník celokovové konstrukce s pevným zadním kolečkem. Pilot seděl v otevřeném kokpitu odděleně od otevřených střelišť na přídi a hřbetu letounu. Trup letounu, který byl tvořen duralovými přepážkami s podélníky a byl potažen hladkým duralovým plechem,[1] měl obdélníkový průřez s velkou prosklenou gondolou připomínající gondolu vzducholodi nebo autobusu. Letoun byl podle této gondoly i přezdíván. Francouzští letci mu říkali „ĽAutobus Amiot“.[1] Prosklená gondola pod přední částí trupu nesla bombometčíka/střelce a okna zajišťovala rozhled kolem celého letounu.[4] Amiot plánoval, že letoun budou pohánět dva osmnáctiválcové kapalinou chlazené motory Lorraine-Dietrich 18 Orion s výkonem 515 kW (690 k), ale vývoj těchto motorů se nepodařilo dovést do konce. Proto byl první prototyp osazen náhradními dvanáctiválcovými vidlicovými motory Hispano-Suiza 12NBr s nižším výkonem a bez kompresoru.[1] S těmito motory letoun vykonal svůj první let 12. dubna 1931.[3] Druhý prototyp byl dokončen v únoru 1932, ale nebyly k dispozici ani motory Lorraine-Dietrichs ani přeplňované Hispano-Suiza, což znamenalo, že podle dostupných informací tento druhý prototyp nikdy nevzlétnul.[1] Tento druhý prototyp byl vystaven jako statický exponát na leteckém veletrhu Salon de l’Aéronautique v roce 1930.[1] Navzdory byla 23. prosince 1933 vystavena objednávka na dodání 40 strojů Amiot 140, poháněné tentokrát motory Lorraine 12Q s výkonem 662 kW (880 k).[3]

Francouzské ministerstvo letectví mezitím upravilo své požadavky. Nyní požadovalo lepší výkony a vyšší kapacitu nesených bomb. Letoun byl zařazen do kategorie BCR (Bombardement, Combat, Renseignement) a byl tedy určen hlavně jako bombardér.[1] Výrobce proto přepracoval své letadlo, aby se přiblížil těmto požadavkům a zároveň byly zapracovány změny související se zkušenostmi při testování prototypu Amiot 140. Gondola pod trupem byla zvětšena, což vedlo ke zlepšení manipulace se zbraněmi a umožnilo umístění pátého člena posádky, který působil jako radiooperátor. Místo otevřených střelišť na nose a hřbetu letounu byly na letoun umístěny ručně ovládané střelecké věžičky. Byl upraven i tvar i velikost ocasních ploch.[1] Byly objednány dva prototypy, které se lišily použitými motory. První z nich označený Amiot 142 měl motory Hispano-Suiza 12Y a druhý označený Amiot 143 měl dvouhvězdicové čtrnáctiválcové vzduchem chlazené motory Gnome-Rhone 14K.[1] První vzlétnul Amiot 143 a to 1. srpna 1934, zatímco Amiot 142 nelétal až do ledna 1935.[3] Nakonec bylo rozhodnuto používat motory Hispano-Suiza pro stíhačky, proto byla vybrána verze Amiot 143.[5] Objednávka na 40 letounů Amiot 140 byla změněna na letouny Amiot 143 (subverze Amiot 143-M4).[3][1] Letouny této subverze nesly na křídlech palivové nádrže ve tvaru plochého bubnu, které byly odhoditelné za letu. Další nádrž byla v náběžné hraně křídla.[1]

Amiot 143 (oficiálně značený Amiot 143-M) byl rovněž hornoplošník s pevným podvozkem jako letoun Amiot 140. Použité velkoplošné křídlo bylo i nadále velice tlusté a to natolik, že posádka měla za letu přístup k motorům průlezem uvnitř křídla mezi předním a středním nosníkem. Křídlo bylo příhradové konstrukce a byl potažen jemně zvlněným duralovým plechem.[1] Letoun poháněly dva motory Grome-Rhône, přičemž vpravo byl montován motor verze 14 Kirs a vlevo motor 14 Krjs. Motory byly vybaveny kompresorem a poskytovaly ve výšce 4 200 m výkon 662 kW při 2 400 otáčkách za minutu.[1] Vrtule byly kovové třílisté a byly manuálně nastavitelné v klidu na zemi.[1]

Posádku letounu tvořili zpočátku 4 muži a později 5 mužů. Pilot však seděl v uzavřeném kokpitu v úrovni náběžné hrany křídla, dva střelci byli určeni k obraně letounu a navigátor/bombometčík seděl pod pilotem v prosklené gondole, přičemž mohl nouzově ovládat letoun místo pilota. Radiotelegrafista seděl v zadní části gondoly a u prvních letounů obsluhoval i dvojici kulometů Lewis ráže 7,7 mm. Střelecké věžičky na nose a hřbetu letounu obsahovaly po jednom kulometu Lewis. Po vyrobení prvních 40 letounů byl letoun přepracován. Letoun dostal delší nos (délka se zvětšila ze 17,94 m na 18,24 m), hřbetní střelecká věž byla posunuta o 0,9 m dopředu, byl zjednodušen systém palivových nádrží a kulomety Lewis byly vyměněny za jednohlavňové kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm, přičemž byl přidán čtvrtý kulomet, který obsluhoval navigátor/bombometčík a střílel dopředu dolů skrz poklop v podlaze gondoly.[3][6] V té době již bylo jasné, že na bombardování za dne letoun nestačí a byl proto přeznačen na noční bombardér Amiot 143-BN5 (Bombardement de Nuit), přičemž výrobce je i nadále označoval Amiot 143-M5.[1]

Dodávky takto upravených letounů byly zahájeny v dubnu 1935 a pokračovaly až do března 1938, přičemž bylo postaveno celkem 138 strojů.[6]

Na základě dalších požadavků z roku 1933 byla navržena i vylepšená verze nazvaná Amiot 144, která kombinovala původní trup s podobným menším křídlem, měl zapuštěné hlavy nýtů, vztlakové klapky, nastavitelné vrtule a zatahovací podvozek.[1] Nový letoun poprvé vzlétnul 18. ledna 1936. Byl postaven pouze jeden prototyp (Amiot 144-M5-01).[6]

Operační historie

[editovat | editovat zdroj]
Amiot 143

Amiot 143-M vstoupil do služby v červenci 1935 a jeho dodávky pokračovaly i v letech 1936 a 1937. Poslední stroje byly dodány v březnu 1938, kdy však už byl letoun zcela zastaralý a začal být nahrazován modernějšími stroji, jako byly například letouny Bloch MB.131.[3] Za hlavní slabiny tohoto stroje byla považována absence jakéhokoliv pancéřování a ochran palivových nádrží, stejně tak i nedostatečná obranná výzbroj. V průběhu roku 1939 francouzské velení uvažovalo o přemístění Amiotů 143 do Indočíny a Polska. Tyto plány nebyly uskutečněny.[1]

Nicméně při vypuknutí 2. světové války bylo letouny Amiot 143 vybaveno ve Francii pět Groupe (perutí) a jedna africká Groupe.[3][5] Těsně před vypuknutím války v září 1939 mělo francouzské letectvo k dispozici 126 letounů Amiot 143, z toho bylo 77 způsobilých operační služby.[1]

Během tzv. „Podivné války“ letouny Amiot 143 podnikaly od 3. září 1939 průzkumné lety nad Německem, přičemž příležitostně shazovaly propagandistické letáky. K 10. květnu 1940, kdy po osmi měsících podivné války Německo zahájilo útok na Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a Francii, zůstávalo ve službě v první linii 87 letounů Amiot 143.[7] Po zahájení Bitvy o Francii byly tyto letouny hlavně používány pro noční útoky proti německým letištím, zásobovacím komunikacím, mostům, seřaďovacím nádražím v Porúří, Belgii i samotné Francii, přičemž si vedly překvapivě dobře a utrpěly relativně malé ztráty.[6][3] Jednou z výrazných výjimek byl denní útok 10 Amiotů z GB I/34, II/34 a II/38 proti německému předmostí u Sedanu 14. května 1940. Navzdory stíhacímu doprovodu byly dva letouny sestřeleny a třetí nouzově přistál předtím, než se vrátil na základnu.[8]

Do uzavření příměří například jen letci Groupement 9 a 10 (původně Escadre 34 a 38) svrhli 153 600 kg bomb při 197 bojových akcích a při ztrátě pouhých 5 strojů.[1] 52 Amiotů 143 se poté nacházelo v neokupované zóně a dalších 25 ve francouzské severní Africe.[9] Tyto letouny byly reorganizovány do GB I/38 a II/38. Tyto letouny zůstaly ve službě až do července 1941, kdy byly nahrazeny bombardéry LeO 451.

Některé letouny z GB II/38 sloužily v roli transportních letounů ve vichistické francouzské Sýrii. Tato Groupe později přešla na stranu Spojenců po jejich vylodění v severní Africe. Poslední Amiot 143 byl vyřazen ze služby v únoru 1944.

Existují zprávy, že několik Amiotů 143 bylo používáno Němci jako transportní letadla. V listopadu 1942, kdy Německo okupovalo i zbytek Francie, se ve Vichistické Francii nacházelo pouze 11 těchto letounů, z nichž pouze tři byly letuschopné.

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
Amiot 140
Amiot 144

Amiot 140

Dva prototypy s řadovými motory Hispano-Suiza 12Nbr, z nichž však létal pouze jeden.[10] Bylo objednáno 40 letounů, ale objednávka byla změněna na verzi Amiot 143.[3][11]

Amiot 141

Upravený návrh letounu. Nebyl postaven.

Amiot 142

Prototyp podstatně upravené verze s řadovými motory Hispano-Suiza 12Ybrs. Postaven 1 letoun.[10]

Amiot 143

Výrobní varianta s hvězdicovými motory Gnome-Rhône 14Kirs / Gnome-Rhône 14Kjrs. Postaveno 138 strojů (včetně 40 strojů původně objednaných jako Amiot 140 a 25 strojů jako Amiot 144)

Amiot 144

Vylepšená verze s menší plochou křídel, přidány klapky, letoun měl zatahovací podvozek a neměl přední střeleckou věžičku. Postaven byl 1 stroj.[10] Následně bylo objednáno 25 letounů, které však byly postaveny ve verzi Amiot 143.

Amiot 145

Amiot 144 s motory Hispano-Suiza 14AA. Nebyl postaven.

Amiot 146

Amiot 144 s motory Gnome-Rhône 18Lars. Nebyl postaven.

Amiot 147

Amiot 144 s motory Hispano-Suiza 12Ydrs / Hispano-Suiza 12Yfrs. Postaven jeden exemplář v roce 1936.[1]

Amiot 150

Průzkumná a torpédová verze pro francouzské námořnictvo. Letoun měl o 10% větší plochu, klasický podvozek nebo plováky a byl poháněn hvězdicovými motory Gnome-Rhone. Postaven 1 prototyp.[10]

Specifikace (Amiot 143)

[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje pocházejí z publikací „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“[1] a „Air Internacional 12/1988“.[3]

Amiot 143

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 5 (pilot, navigátor/bombometčík, radiooperátor, 2× střelec)
  • Rozpětí: 24,53 m
  • Délka: 18,24 m (prvních 40 strojů 17,94 m)
  • Výška: 5,68 m
  • Nosná plocha: 100 m²
  • Plošné zatížení: 103,6 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 5 455 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 10 360 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Gnome et Rhône 14Kirs (vpravo) / Gnome-Rhône 14Kjrs (vlevo) Mistral Major
  • Výkon pohonné jednotky: 900 k (662 kW)

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 295 km/h ve výšce 3 400 m
  • Dolet: 1 300 km (s nákladem pum), 1 995 km (prázdný)
  • Dostup: 7 500 m
  • Stoupání do 2 000 m: 6 min. 48 s

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 3× kulomet Lewis ráže 7,7 mm (jeden, v některých případech i dva kulomety v přední a hřbetní věžičce a jeden zdvojený kulomet v zadní části gondoly) – platí pro prvních 40 strojů.
  • 4× kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm (po jednom v hřbetní a přední věžičce, jeden v zadní části gondoly a jeden v přední spodní části gondoly) – platí od 41. vyrobeného stroje výše.
  • 800 kg pum (1×500 kg nebo 4×200 kg nebo 4×100 kg nebo 8×50 kg nebo 32×10 kg) v pumovnici, 800 kg pum na dvou párech venkovních závěsů pod křídlem (4×200 nebo 100 kg, resp. 24× osvětlovací puma 30 kg).

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Amiot 143

Chorvatsko Chorvatsko

  • Letectvo nezávislého státu Chorvatsko používalo jeden letoun.

Francie Francie

Polsko Polsko

  • Polské letecké síly ve Francii a Velké Británii

Německá říše Třetí říše

  • Luftwaffe – používala několik ukořistěných letadel.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amiot 143 na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 Schmid 2003, str. 13–17.
  2. 1 2 Chant 1999.
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Air International Prosinec 1988, str. 306–313.
  4. ↑ Flight 12. prosince 1930, str. 1434–1436.
  5. 1 2 Breffort a Jouineau 2004, str. 12.
  6. 1 2 3 4 Green 1967, str. 78–82.
  7. ↑ Bénichou Le Fana de l'Aviation Červenec 1997, str. 46.
  8. ↑ Robineau, Lucien. L’AVIATION DE BOMBARDEMENT FRANÇAISE EN MAI 1940 Archivováno 9. 10. 2011 na Wayback Machine.. str.5. En souvenir du commandant de Laubier. Leden 2010. Citováno: 4. ledna 2012.
  9. ↑ Bénichou Le Fana de l'Aviation Červenec 1997, str. 52.
  10. 1 2 3 4 "The Illustrated Encyclopedia of Aircraft", 220
  11. ↑ Parmentier, B. Amiot 140M – Bombardier lourd. Aviafrance, 9. října 2003. Citováno: 6. ledna 2012.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska. Plzeň: Nakladatelství FRAUS, 2003. 127 s. ISBN 80-7238-284-5. Kapitola 1, s. 13–17. 
  • BÉNICHOU, Michel. Amiot 143:Les sacrificés de la première heure (francouzsky). Le Fana de l'Aviation. Červenec 1997, s. 40–54. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-21.  Archivováno 21. 7. 2011 na Wayback Machine.
  • BREFFORT, Dominique; JOUINEAU, André. French Aircraft from 1939 to 1942: Fighters, Bombers, Reconnaissance and Observation Types: Volume 1 From Amiot to Curtiss. Paříž: Histoire & Collections, 2004. ISBN 2-915239-23-1. 
  • DE LAUBIER, Philippe. Le Bombardement Français Sur La Meuse: Le 14 mai 1940 (francouzsky). Revue Historique des Armées. Říjen 1985, s. 96–109. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-21.  Archivováno 21. 7. 2011 na Wayback Machine.
  • GREEN, William. War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft. Londýn: Macdonald, 1967. 
  • CHANT, Chris. Aircraft of World War II - 300 of the World's Greatest aircraft 1939-45. Londýn: Amber Books Ltd, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-7607-1261-0. (anglicky) 
  • The Amiot 143...a study in angular ugliness. Air International. Prosinec 1988, s. 306–313. ISSN 0306-5634. 
  • The Paris Air Show: The French Aircraft Exhibits. Flight. 12. prosince 1930, roč. XXII, čís. 50, s. 1427–1438. Dostupné online. 
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft. Londýn: Aerospace Publishing 
  • WEAL, Elke C., John A. Weal & Richard F. Barker. Combat Aircraft of World War Two. New York: MacMillan Co., 1977. Dostupné online. ISBN 0-02-624660-0. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Podobná letadla

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Amiot_143&oldid=25908744“