Accept

Accept
Accept v roce 2022
Základní informace
Jinak zvaný/á	Band X (1968–1976)
Původ	Solingen, Západní Německo
Žánry	Heavy metal
Aktivní roky	1976–1989 1992–1997 2005 2009–dosud
Vydavatel	Nuclear Blast Portrait/Epic RCA Germany PolyGram Passport Napalm
Příbuzná témata	U.D.O.
Web	acceptworldwide.com
Současní členové
Mark Tornillo Wolf Hoffmann Christopher Williams Martin Motnik Phillip Souse
Dřívější členové
Michael Wagener Udo Dirkschneider Jörg Fischer Frank Friedrich Stefan Kaufmann David Reece Jan Koemmet Dieter Rubach Jim Stacey Gerhard Wahl Rob Armitage Michael Cartellone Herman Frank Stefan Schwarzmann Peter Baltes Joel Hoekstra (host) Uwe Lulis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Accept je německá heavymetalová skupina ze Solingenu, která vznikla v roce 1976. V její první stálé sestavě působili hlavní zpěvák Udo Dirkschneider, sólový kytarista Wolf Hoffmann, baskytarista Peter Baltes, doprovodný kytarista Jörg Fischer a bubeník Stefan Kaufmann. Jejich současnou sestavu tvoří Hoffmann, zpěvák Mark Tornillo, kytarista Philip Shouse, bubeník Christopher Williams a baskytarista Martin Motnik. Skupina Accept prošla četnými změnami sestavy, přičemž Hoffmann zůstává jejím jediným stálým členem. Do roku 2024 kapela vydala sedmnáct studiových alb, pět živých alb a devět kompilačních desek.

Accept sehráli významnou roli ve vývoji speed metalu a thrash metalu a stali se součástí německé heavymetalové scény, která vznikla na počátku až v polovině 80. let. Prvního komerčního úspěchu skupina dosáhla se svým pátým studiovým albem Balls to the Wall (1983), které je jejím jediným albem oceneným jako zlaté ve Spojených státech a Kanadě, a z něhož pochází i jejich známý hit „Balls to the Wall“.

První album skupina nahrála v roce 1979. Postupem několika let a především zásluhou alba Restless and Wild (1982) se skupina vyšplhala mezi špičku heavy metalových skupin. Následující roky skupina postupně vydávala své nejúspěšnější desky Balls to the Wall (1983), Metal Heart (1985), Russian Roulette (1986). V roce 1987 Udo Dirkschneider pro neshody ze skupiny odešel a založil novou skupinu U.D.O. Důvodem odchodu byly nové plány skupiny, která chtěla oslovit americké publikum a tím i změnit hudební styl. Pozici zpěváka převzal David Reece a skupina na to, hned vydala album Eat the Heat (1989), které nedosáhlo žádných úspěchů. Následně Udo Dirkschneider s Acceptem znovu odehrál několik koncertů a nahrál další úspěšnou desku Objection Overruled (1993). Po méně úspěšných albech Death Row a Predator se Udo Dirkschneider vrátil ke své skupině U.D.O. a do skupiny Accept se vracel jen sporadicky. V roce 2005 skupina ukončila svoji činnost. V roce 2010 kytarista Wolf Hoffmann a baskytarista Peter Baltes skupinu obnovili s novými členy. Místo zpěváka obsadil Mark Tornillo.

Mezi nejúspěšnější alba patří Balls to the Wall, Restless and Wild a Metal Heart. Největšími hity kapely z Dirkschneiderovi éry jsou Balls to the Wall, Metal Heart, Princess Of The Dawn a Fast as a Shark. Z Tornillovy éry zase Teutonic Terror, Koolaid, The Rise of Chaotic, Pandemic a Stalingrad.

Původ jména skupiny

Název skupiny je podle čtvrtého studiového alba od britské bluesrockové kapely Chicken Shack.

Historie

Počátky (1968–1972)

Počátky skupiny Accept sahají do roku 1968, kdy zpěvák Udo Dirkschneider založil kapelu pod názvem Band X. Dirkschneider po ukončení vojenské služby v roce 1972 skupinu znovu obnovil.

Nestabilní sestavy a změna jména (1973–1976)

V následujících letech kapela procházela častými změnami a potýkala se s nestabilními sestavy, což ji dlouhou dobu udržovalo spíše na amatérské úrovni a sporadicky dostávali příležitost vystupovat na festivalech. V roce 1976 Dirkschneider skupinu přejmenoval na Accept, čímž začala jejich nová éra.

Nová etapa a debutové album (1977–1979)

Nová sestava, kterou tvořili baskytarista Peter Baltes, bubeník Frank Friedrich, kytaristé Wolf Hoffmann a Gerard Wahl spolu s Dirkschneiderem, byla pozvána na rockový festival Rock am Rhein (dnes známý jako Rock am Ring). Po vystoupení na festivalu kapela získala nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Brain Records na své debutové album.

Krátce nato Wahl skupinu opustil a jeho místo zaujal Jörg Fischer. Friedrich sice nahrál všechny bicí party na debutové album, ale ještě před jeho vydáním z kapely odešel. Novým bubeníkem se stal Stefan Kaufmann, čímž vznikla první stabilní sestava skupiny.

Accept vydali v lednu 1979 své debutové stejnojmenné album Accept, které však nedosáhlo komerčního úspěchu. Dirkschneider později uvedl, že ačkoli bylo vzrušující poprvé nahrávat ve studiu, výsledek pro něj představoval zklamání. Podobně se vyjádřil i Wolf Hoffmann, podle něhož bylo debutové album pouze sbírkou skladeb bez jasného směru, které kapela napsala během svých prvních let existence. Přestože album kapelu zklamalo, otevřelo jí dveře ke koncertování i v zahraničí, například v Belgii, Nizozemsku a Francii. Následně se koncem roku 1979 vrátila do studia, aby začala pracovat na svém dalším albu.

I'm Rebel, Breaker a Restless and Wild (1980–1982)

Druhé album I'm Rebel vyšlo v červnu 1980 na kterém skupina stále hledá svůj hudební směr. Titulní song „I'm a Rebel“, kterou napsal Alex Young pro své bratry v AC/DC, kterou sice nahráli, jenomže nikdy nevydali. Přesto přilákalo pozornost médií a byli pozváni k vystoupení v televizi. Dirkschneider řekl, že album nebylo příliš inspirativní. Některé neúspěšné experimenty nebyli pro skupinu příliš pevné a identita ještě nebyla objevena. Především obvinil, že příliš mnoho lidí se snažili kapelu manipulovat, stejně jako na prvním albu. Proto se rozhodli tyto nedostatky vyřešit na budoucím albu.

Accept vydali v březnu 1981 své třetí album Breaker, které ohledně obsahu se ukázalo lepším než předchozí alba. Skupina se rozhodla, že nedovolí žádným dalším lidem zvenčí, aby kapelu ovlivňovali. Proto velká část alba má rozzlobený a vzdorovitý tón proti jejich nahrávací společnosti. Hoffmann uvádí, že jako skupina věděli, že přístup na předchozích deskách nefunguje. Řekli jsme si: "Sakra! Pojďme prostě dělat to, co si myslíme, že je správné. Nesnažme se být někým jiným, už se nesnažme mít rádiový hit.“ Dirkschneider věří, že album patří mezi nejlepší nahrávky Accept a představuje začátek zlaté éry kapely. Od listopadu do prosince 1981 koncertovali jako předkapela pro skupinu Judas Priest na Wide Blitz Tour k jejich albu Point of Entry. Mezitím Fischer se rozhodl opustit skupinu a jeho místo obsadil Jan Koemmet, který odešel ještě před nahráváním alba dalšího alba. Novým kytaristou se stal Herman Frank.

Čtvrté album Restless and Wild vyšlo v říjnu 1982, a o rok později v USA a Velké Británii. Jedná se o první album skupiny, které se umístilo v hitparádách. Ve švédském žebříčku dosáhlo 7. místa, v nizozemském 47. místa a v britském žebříčku obsadilo 98. místo. Deska zaznamenala evoluci ve zvuku a stylu skupiny, která zahrnovala charakteristiky definující žánry později zvané speed metal. Právě nejpozoruhodnější skladbou na albu je úvodní skladba „Fast as a Shark“, jejíž bubnování Kaufmanna v této písni je považováno za předchůdce thrash metalu a o rok předchází debutová alba Metallicy a Slayer.

Vzestup a úpadek úspěchu (1983–1987)

Accept vydali v roce 1983 své páté album Balls to the Wall, které se setkalo s velkým komerčním úspěchem. V americkém žebříčku Billboard 200 na 74. místě, v německém žebříčku na 59. místě a v kanadském žebříčku na 43. místě, zatímco ve švédském žebříčku obsadilo 10. místo. V Kanadě se do března 1985 prodalo přes 50 tisíc kopií a v USA se do listopadu 1990 prodalo přes 500 tisíc kopií. Dirkschneider skupinu krátce opustil, ale během nahrávání desky se vrátil. Témata alba jsou mezilidské vztahy, politika a sexualita. Mezitím během turné na podporu alba v rodném Soligenu se skupina náhodou setkala s Jörgem Fischerem a jejich manažerka ho přesvědčila, aby se znovu připojil ke kapele. V roce 1984 skupina absolvovala své první světové turné, včetně festivalu Monsters of Rock. V srpnu 1984 se skupina vydala s Iron Maiden na turné po Jižní Evropě k albu Powerslave, kde odehrála 9 vystoupení. Následně v roce 1985 se připojili na severoamerické části s Iron Maiden, kde od května do července odehráli 31 koncertů. Během tohoto turné podepsali smlouvu s nahrávací společností RCA Records.

Šesté album Metal Heart vyšlo v březnu 1985 na kterém spolupracovali s producentem Dietrem Dierksem. Kapela se snažila prosadit na americkém trhu, takže složila chytlavé písně s melodií. Toto vyvolalo negativní recenze, jenže později fanoušci označili desku za jedno z nejlepších alb kapely. Celkově se album umístilo v hitparádách ve 9 zemích, přičemž v sedmi z nich proniklo do první padesátky, hlavně v pěti evropských státech se objevilo v TOP 15. Přestože deska zaznamenala výrazný úspěch v žebříčcích, její prodeje nedosáhly úrovně Balls to the Wall a chyběl jí výrazný rádiový hit. Poprvé mohli absolvovat turné po Japonsku, které bylo úspěšné.

Accept vydali v roce 1986 své sedmé album Russian Roulette, které vrátilo kapelu k těžšímu, ale temnějšímu zvuku. Oproti přechozímu si polepšilo a znovu se objevilo v hitparádách ve 9 zemích. V sedmi z nich proniklo do první třicítky - v japonském žebříčku na 26. místě, ve švýcarském žebříčku na 23. místě, v norském žebříčku na 16. místě, ve švédském žebříčku na 9. místě, v německém žebříčku na 5. místě a ve finském žebříčku na 3. místě. V roce 1987 Dirkschneider byl ze skupiny vyhozen, ale Hoffmann později uvedl, že to byl vzájemný rozchod.

Dirkschneider se vydal na sólovou kariéru, ale zbytek členů Accept pro něj napsali písně, které vyšly na jeho debutovém albu Animal House pod jménem UDO.

Éra Davida Reeceho a rozpuštění kapely (1988–1989)

Mezitím, co Accept pracovali na písních pro Dirkschneidera, tak začali shánět nového zpěváka. Vyzkoušeli několik zpěváků, včetně Kena Templina (ex-Shout) a Roba Armitage (ex-Baby Tuckoo), který se dokonce objevil na propagačních fotografiích a rozhovorech pro metalové časopisy a také s Accept nahrál dema. Armitage s kapelou také vystupoval živě a jedno z jeho vystoupení bylo recenzováno magazínem Metal Hammer. Avšak byl vybrán americký zpěvák David Reece a tato nová sestava pracovala na novém albu. Fischer, přesto kapelu znovu ještě před nahráváním opustil.

Osmé album Eat the Heat vyšlo v květnu 1989, které znamenalo toto album také stylový posun, protože se částečně odklonila od heavymetalového stylu a přiklonila se ke glammetalovému zvuku. Album sklidilo negativní kritiku a přes komerční přístup bylo zklamáním v Japonsku a USA. Uchytilo se v hitparádách ve Finsku, Německu, Švédsku a Norsku do TOP 30. Následně se připojil druhý kytarista Jim Stacey z Velké Británie, poté absolvovali turné se skupinami Metal Church, Danzig, Armored Saint a W.A.S.P.

Během turné si Kaufmann vážně zranil záda a po zbytek amerického turné byl dočasně nahrazen bubeníkem Kenem Marym. Turné po USA bylo obrovským zklamáním kvůli nízké návštěvnosti a neschopnost propagace turné s novým albem. Skupina v nové sestavě doufala, že změna pro americké publikum osloví. Na konci roku 1989 se kapela rozhodla kvůli Kaufmannovi a vnitřním konfliktům mezi členy dát si pauzu na dobu neurčitou. Dokonce se spekuluje, že konflikt byl hlavně mezi Baltesem a Reecem.

Po rozpuštění skupiny vyšlo v říjnu 1990 živé album Staying a Life z koncertu v japonské Ósace, který znamenal oslavu kariéry Accept.

Shledání kapely a Objection Overruled (1991–1993)

Během roku 1991 se Hoffmann, Baltes a Kaufmann setkali s Dirkschneiderem, a společně se rozhodli reformovat skupinu Accept. Na rok 1992 se vrátili zpět do studia, aby složili nový materiál pro comebackové album.

Accept vydali v únoru 1993 své deváté album Objection Overruled, které sklidilo úspěch po Evropě a Japonsku. Celkově se album umístilo v hitparádách v 5 zemích (Finsko, Německo, Švédsko, Švýcarsko a Japonsko), přičemž ve všech proniklo do TOP 25. Hoffmann uvedl: "Na rozdíl od předchozích alb bylo toto velmi snadno nahrávatelné. Především ta chemie toho usmíření a opětovné setkání byly opravdu skvělé, protože znovu cítíte takového ducha nebo čerstvý vítr." Dirkschneider označil tuto desku za "klasický zvuk Accpet" a "velmi povedené album". Jenže po vydání alba se vrátili vyostřené vztahy mezi členy.

Na turné se měl přidat jako hostující člen nizozemský kytarista Arjen Lucassen (Vengeance), jenže na poslední chvíli před začátkem turné odstoupil. Poprvé, tak Accept absolvovali světové turné jako kvarteto.

Death Row, Predator a pauza kapely (1994–1997)

Desáté album Death Row vyšlo v říjnu 1994, které získalo smíšené recenze. Přesto stejně jako předchozí album se umístilo v hitparádách ve stejných zemích, akorát v Evropě proniklo do TOP 30, zatímco v Japonsku na 52. místě. Na tomto albu skupina experimentovala s moderním zvukem a prvky extrémního metalu. Jedná se o poslední album s bubeníkem Stefanem Kaufmannem, který zahrál na 13 z 15 písní alba. Kaufmann kvůli přetrvávajícím problémům se zády odstoupil jako bubeník kapely, a zaměřil se na zvukaře a mixáže této desky. Jeho místo převzal Stefan Schwarzmann, který k posledním dvěma písním dodělal bicí party.

V roce 1995 Dirkschneider, Hoffmann a Baltes odcestovali do Nashvillu za starým přítelem a producentem Michaelem Wagenerem (známý pro spolupráci s interprety Dokken, Metallica, Overkill, Stryper, W.A.S.P., Megadeth, Alice Cooper, Janet Jackson, White Lion, Skid Row, Mötley Crüe a Ozzy Osbourne). Právě kvůli nahrávání dalšího alba

Accept vydali v říjnu 1996 své jedenácté album Predator, které zaznamenalo velmi smíšenou kritiku. Na tomto albu byl tentokrát hostem bubeník Michael Cartellone (ex-Damn Yankees, Lynyrd Skynyrd), který také zúčastnil světového turné na podporu albu.

Po konci turné v roce 1997 se kapela rozdělila a pokračovali v práci na vlastních hudebních projektech.

Druhé shledání (2005)

V roce 2005 Accept dostali několik pozvánek na letní evropské festivaly. V sestavě Dirkschneider, Hoffmann, Baltes, Frank a Schwarzmann se vydali na letní turné po evropských festivalech. Turné mělo obrovský úspěch, jenomže poslední koncert byl na Kavarna Rock Fest.

V květnu 2007 byl Dirkschneider v rozhovoru dotázán na potenciální novou hudbu Accept. Následně odpověděl: "Byl by to problém, protože je snažší hrát staré skladby než skládat nové. Některé věci nebo klasiky hraju se svou skupinou, jenže pro některé kluky je to trochu těžší. Přesto všichni na koncertech odvedli skvělou práci. Chápu, že fanoušci chtějí nové album Accept, ale skládat nové písně ze zbývajícími členy by byla katastrofa. Takže bychom víc zničili než něco stvořili. Máme momentálně mezi sebou dobré vztahy a nejlepší bude, aby to tak zůstalo." Dirkschneider později oznámil, že se žádného dalšího shledání skupiny Accept nezúčastní.

Nový Accept a Blood of the Nations (2009–2011)

Začátkem května 2009 se objevily spekulace o možném dalším shledání kapely, když Baltes uvedl, že strávil víkend ve svém domě v Pennsylvánii, kde s Hoffmannem jamovali. Později Baltes prozradil, že pracují na něčem úžasném a jakmile to bude možné, tak to oznámí.

Dne 15. května 2009 skupina v sestavě Baltes, Hoffmann, Frank a Schwarzmann oznámila návrat na hudební scénu s novým americkým zpěvákem Markem Tornillem (ex-TT Quick). Tornillo se připojil k Accept úplnou náhodou, když neformálně jamovali. Jejich první koncert v této sestavě se odehrál dne 8. května 2010 v Gramercy Theatre v New York City, které bylo pro Accept prvním koncertem v USA po 15 letech.

Kapela ve dne 21. května 2010 vydala svůj první singl z budoucího alba v nové sestavě nazvaný 'Teutonic Terror', které se obsadilo 5. místo v celosvětových videožebříčků všech žánrů na MySpace a předběhlo tak popové umělce jako Miley Cyrus, Justin Bieber a Christina Aguilera. Videoklip k singlu se umístilo na prvním místě v hitparádě MySpace Global Metal Charts. V roce 2011 singl získal ocenění Metal Hammer Awards za "Metal Anthem".

Accept vydali v srpnu 2010 své dvanácté album Blood of the Nations ve spolupráci s producentem Andym Sneapem a v German Albums Top 100 debutovalo na 4. místě, což z něj učinilo nejvýše umístění skupiny v německém žebříčku. Objevilo se v maďarském a švédském žebříčku na 7. místě, ve finském žebříčku na 9. místě, ve švýcarském žebříčku na 15. místě, v rakouském a Billboard Top Hard Rock žebříčku na 19. místě, v českém žebříčku na 27. místě, v Billboard US Independent Albums na 41. místě, v belgickém žebříčku na 59. místě a v japonském žebříčku na 74. místě. Bylo to také první album skupiny Accept, které se od alba Eat the Heat dostalo do Billboard 200, ačkoli se objevilo na 187. místě, což bylo dosud nejnižší umístění kapely v žebříčku. Album a především kapela po vydání sklidila velmi pozitivní recenze, náklonost fanoušků a úspěšných ocenění, např.: Ocenění za „nejlepší heavymetalové album a největší překvapení“ od Metal Storm Awards a od Dinosaur Rock Guitar za „album roku“. Album bylo v roce 2013 dokonce v anketě v hudební TV stanici VH1 zvoleno „Comebackovým albem číslo 1“. Také Metal Shock Finland uvedlo desku za „šokující a nejlepší comebackové album“.

Kapela strávila 80 dní na letním turné, dokonce před samotným vydáním alba v červnu 2010 byli speciálními hosty na koncertě AC/DC ve Stuttgartu. V rámci Sonisphere Festival byli headlineři vystoupeních v Rumunsku a Turecku. V řijnu 2010 byli na prestižním japonském festivalu Loud Park pro 40 tisíc lidí, kde vystoupili také Stone Sour, Motörhead a Ozzy Osbourne. V září 2010 Hoffmann uvedl, že skupina přemýšlí nad dalším album a píší další materiál. V průběhu roku 2011 Hoffmann prozradil, že znovu spolupracovali na novém albu s producentem Andym Sneapem a mělo by vyjít začátkem roku 2012.

Stalingrad, Blind Rage a odchod dvou členů (2012–2014)

Třinácté album Stalingrad vyšlo v dubnu 2012, které sklidilo převážně pozitivní recenze. Umístilo se v německém žebříčku na 6. místě a v britském Rock & Metal alba na 16. místě. V žebříčku Billboard 200 se umístil na 81. místě, ale dosáhl vrcholu v americkém žebříčku US Top Hard Rock Albums na 7. místě. Album se umístilo v dalších žebříčkách v 16 zemích z toho v 9 hitparádách se dostalo do TOP 30. Později deska obdržela cenu Metal Storm Award za „Nejlepším heavy/melodic metalovým albem“.

V dubnu 2013 Hoffmann řekl, že Accept začali psát nový materiál pro budoucí album a rozhodně se vrátí do studia, jakmile to bude možné. V srpnu 2013 Hoffmann uvedl, že mají další materiál pro nové album, ale nic nahrané. Nahrávat bychom mohli se Sneapem přes zimu nebo začátkem roku 2014.

Accept vydali v srpnu 2014 své čtrnácté album Blind Rage, které naprosto předčilo předchozí alba. Deska debutovala v Německu a Finsku na 1. místě, což z něj učinilo nejvýše umístění skupiny v německém a finském žebříčku od alba Blood of the Nations. Celkově se album umístilo v hitparádách v 17 zemích, přičemž v 10 z nich proniklo do první dvacítky. Jedná se o první album skupiny, které se v Billboard 200 umístilo na 35. místě, což z něj učinilo nejvyšší umístění Accept v žebříčku v USA. Album se setkalo s pozitivní reakcemi a po třetí za sebou obdržela cenu Metal Storm Award za „Nejlepším heavy/melodic metalovým albem“. Poprvé na světovém turné k podpoře alba navštívili Austrálii.

Koncem prosince 2014 Herman Frank oznámil, že znovu opouští Accept. O pár hodin později Accept oznámila, že také Stefan Schwarzmann odešel.

Nový členové a The Rise of Chaos (2015–2017)

V dubnu 2015 Accept oznámili, že novým kytaristou je Uwe Lulis a novým bubeníkem Christopher Williams. V červnu 2015 Baltes uvedl, že skupina plánuje pracovat na novém albu hned po skončení turné. V březnu 2016 Hoffmann uvedl, že nové album vyjde během léta 2017.

Patnácté album The Rise of Chaos vyšlo v srpnu 2017, které se setkalo s obecně pozitivními recenzemi od kritiků. Umístilo se v německém žebříčku na 3. místě, v britském Rock & Metal alba a švýcarském žebříčku na 4. místě, v českém, finském a britském Independent žebříčku na 5. místě. V žebříčku Billboard 200 se umístil na 140. místě, ale dosáhl vrcholu v americkém žebříčku US Top Hard Rock Albums na 9. místě a ve švédském žebříčku na 10. místě. Celkově se album umístilo v hitparádách ve 20 zemích, přičemž v 15 z nich proniklo do první třicítky.

Změny ve skupině a Too Mean to Die (2018–2021)

Koncem listopadu 2018 Peter Baltes oznámil, že po 42 letech opouští Accept. Podle skupiny: „Peter potřeboval ve svém životě změnu a my mu přejeme vše nejlepší. Vždy bude součástí rodiny Accept a na počest jeho hudební historie bychom mu všichni měli popřát hodně štěstí.“ Baltes později uvedl, že důvody odchodu ze skupiny po dlouhý době byla více obchodním a kontrolovaným projektem, dojem méněcennosti, a ztráta možnosti rozhodovat o hudbě a hudebních rozdílech. Jako host na turné byl baskytaristou Danny Silvestri. V dubnu 2019 kapela Accept oznámila, že novým baskytaristou je Marek Motnik.

V listopadu 2019 skupina oznámila, že se připojil třetí kytarista Philip Shouse, který byl host na turné jako záskok za kytaristu Lulise.

Accept vydali v lednu 2021 své šestnácté album Too Mean to Die, které bylo nahráno během pandemie COVID-19. Deska se umístilo v německém žebříčku na 2. místě, v britském Rock & Metal alba na 3. místě, ve finském a švýcarském žebříčku na 4. místě, ve švédském a britském Independent žebříčku na 7. místě. V českém žebříčku místilo až na 38. místě. Od alba Predator se jedná o první album skupiny, které se neumístilo v Billboard 200. Celkově se album umístilo v hitparádách ve 15 zemích, přičemž v 10 z nich proniklo do první patnáctky.

Humanoid a 50. výročí kapely (2022–současnost)

V únoru 2022 Accept oznámili, že podepsali mezinárodní smlouvu s hudebním vydavatelstvím Napalm Records, poté Hoffmann prozradil, že pracují na novém albu. V červnu 2023 Motnik potvrdil, že Accept nahrávat demo nahrávky.

Sedmnácté album Humanoid vyšlo v dubnu 2024, které se setkalo s pozitivními recenze, ale deska v žebříčcích nedosáhla úrovně předchozích alba. Celkově se umístilo v hitparádách ve 15 zemích, přičemž pouze v 7 z nich proniklo do první dvacítky.

V září 2025 kapela oznámila, že se Uwe Lulis po 10 letech působení v sestavě rozhodl opustit. Accept se vrátili k tradiční sestavě s dvěma kytaristy.

Skupina oznámila, že u příležitosti 50. výročí Accept vydají na podzim 2026 společné album pod názvem Teutonic Titans. Na albu budou známí hosté jako Billy Corgan, Sebastian Bach, Frank Bello, Kirk Hammett, Rob Halford, Matthias Jabs, David Ellefson, Gary Holt, Phil Anselmo, K.K. Downing a další.

Sestava

Současní členové:

• Mark Tornillo – zpěv (2009–dosud)
• Wolf Hoffmann – sólová a rytmická kytara, doprovodný zpěv (1976–1989, 1992–1997, 2005, 2009–dosud)
• Christopher Williams – bicí, doprovodný zpěv (2015–dosud)
• Martin Motnik – baskytara, doprovodný zpěv (2019–dosud)
• Philip Shouse – rytmická a sólová kytara, doprovodný zpěv (2019–dosud)

Diskografie

• 1979 – Accept
• 1980 – I'm a Rebel
• 1981 – Breaker
• 1982 – Restless and Wild
• 1983 – Balls to the Wall
• 1985 – Metal Heart
• 1986 – Russian Roulette
• 1989 – Eat the Heat
• 1993 – Objection Overruled
• 1994 – Death Row
• 1996 – Predator
• 2010 – Blood of the Nations
• 2012 – Stalingrad
• 2014 – Blind Rage
• 2017 – The Rise of Chaos
• 2021 – Too Mean to Die
• 2024 – Humanoid

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Accept na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky

Autoritní data	NKC: xx0012015 BIBSYS: 10069222 BNF: cb13901478d (data) GND: 10275983-2 ISNI: 0000 0001 1516 0355 LCCN: n92021335 MBA: 41f4d85a-0bd7-4602-a3e3-8c47f36efb0a SUDOC: 087888017 VIAF: 132667647

Portály: Hudba | Německo