Tak hurá, už čtrnáct dnů máme stavební povolení. Dočkali jsme se po roce. Zatím jsme docílili toho, že nám malým bagrem soused udělal sjezd do zahrady, aby se do ní vůbec dostal, vytáhl kořeny pokácenných stromů, přemístil dub ze zadní zahrady do přední, strhl rozpadající se betonovou zídku na zadní zahradě, vytáhl sušák aby mohl projet na přední zahradu. Čekáme na gabiony, které budou místo zídky a výkopy pro kanalizaci a odpady. A tím to pro letošek končí. A brzy se začnu těšit na Vánoce. 

A takto vypadá "naše snažení".

 Malá madam, kočička Sára, dva dny nepřišla domů. Matku všech našich kocourků a kočky Káči/Kelišky, kteří už odešli za duhový most,  jsem dnes našla pod jedličkou, jejíž větve sahají až k zemi. Tam si našla místo a umřela. Bylo jí sedmnáct let. Zítra chemik zaslepí kočičí dvířka vedle vchodových dveří, protože už není nikdo, kdo by jimi procházel. Končí další etapa třetí, závěrečné části, našich životů.

Poslední fotografie Malé madam.

Odpočívej v pokoji, holčičko naše.

 Když jsme byly já a moje dvě tuplované sestřenky malé, vodila  nás babička na kopce nad našim. Kolem potůčku přes cestu, na louky, kde se občas pásly krávy a kvetlo kde co. Mezi jiným i kozí brada. Od dětství jsem tuhle rostlinku neviděla. Až letos vyrostlo u zdi kravína něco vysokého, chemik dostal příkaz nesekat, ať víme, co  z toho vykvete. Vykvetla postupně malá žlutá sluníčka podobná jednoduchým pampeliškám. A teď jsou z nich nafouklé balónky chmýří. Půvabná kozí brada.

Chemik se rozhodl nestříhat jednu větev modřínu a začal ji tahat po oblouku nad brankou. Na protější straně mám nasazený plamének, který ne a ne se chytit kovové konstrukce. Ale letos se to povedlo,nechytil se kovové konstrukce ale větve modřínu. Mám velkou radost, konečně to nad brankou vypadá pěkně.

Čeká nás prodloužený víkend, tak si jej všichni hezky užijte ve zdraví.

 Chemik dal konečně  na okno v obýváku síť proti hmyzu. A tak jsem spala při otevřeném okně. Ve 3.24 začal řvát první pták. Probudil tím ostatní zpěváky na zahradě a začal koncert. Ve 4.30 sousedovic slepice usoudila, že je čas snést své vejce a oznámila to takovým hlasitým kdákáním, jakoby snesla pštrosí vejce. Už jsem nezabrala. Máme po ránu příjemných 22 stupňů a ze zahrady se line vůně jasmínu. Hezký letní den. 

 Když sedím u počítače, ráda si k práci pustím blues. A tak jsem zjistila, že bluesový fanda je i náš mainský kocour Asterix/Rixí. Zalomí to u muziky do pár minut a probudí ho k životu až střídání chemkem, který v obýváku u TV sleduje (a teď já, naprostý sportovní ignorant, nevím jestli právě jde fobal nebo hokej).

Malinký kousek jsme se posunuli a před výminkem je postavení rozvaděč, který bude přivádět elektřinu do výminku. Ale stavební povolení pořád nic.

A u výminku, na dvorku i v zahradě to kvete ostošest. Tak něco obrázků toho kvetení.

 

 Prší, prší, jen se leje. Včera mezi deštěm a lijákem jsem skočila na zahradu a vyfotila květenu, které déšť opravdu prospívá. Před časem jsme s Lachtanem procházeli zahradu a já mu ukázala truběč, který dle mého mínění zmzl a bude potřeba ho uřezat. Jak jsem řekla, Lachtan provedl. Nechal jen kus kmene, aby to pak mohl snáze vytáhnout ze země. A odjel tam, kde nyní bydlí, že se staví příští týden a dokončí likvidaci. Pak jsme byli násleující den u maminky a ta, starý mičurinec, prý že to bylo předčasné, protože trubač obráží až koncem května. A pravda, v týdnu jsem koukla na kmínek co zůstal a tam už byly náznaky listových pupenů. Dnes už jsou tam lístečky, trubač si tím zachránil život. Jak přestane pršet, dostane hnojení a snad se zbrchá.

  

Vistárie i zlatý déšť dělají na dvorku parádu, ronďasy kvetou jako ďas, plaménky také a zmárořily se všechna hosty, které jsem na jaře dala do květináčů na okno a dokonce i ty, které jsem nestihla zasadit loni a zůstaly venku v sadbových květináčcích na mrazu. Dokonce jsem našla plamének, který jsem dávno odepsala, jak se pne po větvi smrku. Ze mně stad jednou bude také mičurinec po mamince.