Junius Frey
| Junius Frey | |
|---|---|
| Narození | 12. července 1753 Brno |
| Úmrtí | 5. dubna 1794 (ve věku 40 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Občanství | Francie |
| Povolání | rabín, obchodník, spisovatel, básník, revolucionář, dramatik, konvertita a alchymista |
| Příbuzní | Jáchym Popper (tchán) François Chabot (sestřin manžel) |
| Funkce | ředitel knihovny |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Moses Dobruška (německy Moses Dobruschka, česky též Mojses či Moše Dobruška, alias Junius Frey; 12. července 1753, Brno – 5. dubna 1794, Paříž) byl původně židovský básník, dramatik, filozof a politik. 17. prosince 1775 konvertoval od judaismu ke katolicismu a přejal jméno Franze Thomase Schönfelda.[1]
Rodina a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Moses Dobruška se narodil 12. července 1753 v Brně do zámožné židovské rodiny[2], která měla původ ve východočeské Dobrušce. Ze strany své matky Šendl byl vzdáleným příbuzným Jacoba Franka, zakladatele sekty frankistů, jenž se prohlašoval za židovského mesiáše.[3][4].
Jeho otec Salomon obchodoval s tabákem a podílel se na jeho distribuci v habsburské monarchii. Po otcově smrti roku 1774 pokračovala v rodinném podnikání matka Šendl. Moses byl jedním z jejich dvanácti dětí. V mládí získal židovské vzdělání a zabýval se hebrejštinou i náboženskými texty.[5]
Pobýval také v Praze, tehdejším významném centru židovské vzdělanosti. Podrobnosti o jeho formálním studiu nejsou známy; jeho pozdější tvorba však dokládá zájem o jazyky, literaturu a osvícenské myšlení.[6]
Roku 1773 se oženil s Elke Jossovou, adoptivní dcerou bohatého obchodníka Joachima Poppera. Manželé měli tři děti: syna a dvě dcery. Dobruškův přestup ke katolictví v roce 1775 vyvolal spor s Popperem, který konverzi své adoptivní dcery a zetě odmítal.[6]
Po přesunu do Vídně se Dobruška vedle literární činnosti věnoval obchodu a finančním projektům. Podílel se mimo jiné na dodávkách pro habsburskou armádu, včetně potravin a surovin. Některé jeho obchodní záměry uspěly, jiné skončily ztrátou.[6.1]
Šlechtic a literát
[editovat | editovat zdroj]25. července 1778 byl ve Vídni povýšen do šlechtického stavu, jako Franz Thomas Edler von Schönfeld.[7] Společně s Ephraimem J. Hirschfeldem, jenž nekonvertoval, se stal jedním z hlavních konspirátorů „Rytířského řádu sv. Jana Evangelisty pro Asii v Evropě,” o němž se v letech 1783 až 1790 v Německu a Rakousku mnoho diskutovalo, mimo jiné proto, že šlo o první německý řád, který do svých přijal Židy.
Dobruška psal německy i hebrejsky. V sedmdesátých letech 18. století publikoval básně a další literární práce; v hebrejsky psaném díle Sefer ša‘ašua, Kniha toužení, z roku 1774 se přihlásil k myšlenkám židovského osvícenství, haskaly. [5]
Jeho tvorba zahrnovala také příležitostné texty věnované habsburským panovníkům. Napsal také jednoaktovou pastorální hru Die zwo Amaryllen (Dvě Amaryllis), kterou roku 1774 vydal v Praze Wolfgang Gerle. Na ostrově zpustošeném bouří se v ní odehrává milostný příběh Amaryllis, Mykona a Hylase. Jejich citový konflikt vyřeší Amor vytvořením druhé Amaryllis.[6.2]
Po příchodu do Francie se těžiště jeho zájmu přesunulo k politice a společenské filozofii. Roku 1793 vyšel v Paříži jeho nejvýznamnější spis Philosophie sociale[8], dédiée au peuple françois (Sociální filozofie věnovaná francouzskému lidu).[5] Jeho tvorba zahrnovala také příležitostné texty věnované habsburským panovníkům.[6.2]
Odchod do Francie
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1792 po vypuknutí Francouzské revoluce odcestoval z dosud nevyjasněných důvodů přes Štrasburk do Paříže, kde vystupoval již jako Junius Frey. Nové jméno Junius představovalo římskou rodinu Juniů, která vychovala slavného synovraha Lucia Bruta, a Frey německý výraz pro „svobodu“.
Vídeň opustil spolu s bratrem Emmanuelem, sestrou Léopoldine a synem Peppim, kterého vydával za svého synovce. Navázal styky s republikánskými politiky. Podle dobových záznamů se oba bratři 10. srpna 1792 účastnili útoku na Tuilerijský palác.[6.3]
Frey se pohyboval v prostředí poslanců Národního konventu a sblížil se s Françoisem Chabotem, který se později oženil s jeho sestrou Léopoldine. Politické kontakty bratrů Freyových se na podzim roku 1793 staly předmětem podezření v souvislosti s korupční aférou kolem francouzské Východoindické společnosti.[6.4]
Proces a konec života
[editovat | editovat zdroj]Dobruškovo postavení v Paříži se na podzim roku 1793 prudce změnilo. Jeho švagr François Chabot se ocitl v centru korupční aféry kolem zmiňované Východoindické společnosti a podezření dopadlo i na bratry Freyovy. Policie Junia zatkla 23. listopadu. Muž, který se veřejně hlásil k republice a ve svém díle obhajoval svobodu, se náhle musel bránit obviněním ze spekulací a spolupráce s nepřáteli Francie.[6.4]
Ve vězení se pokoušel očistit své jméno. V prohlášení pro veřejnost se dovolával Philosophie sociale jako důkazu svého republikánského přesvědčení. Dne 19. března 1794 napsal synovi Josephu Franzovi, Peppimu, osobní věnování a poslední vůli. Přál si, aby syn jednou jeho knihu znovu vydal a pomohl tak obhájit otcovo jméno.[6.5]
Před Revolučním tribunálem pak Freyové stanuli v hromadném procesu s Dantonem, Desmoulinsem, Chabotem a dalšími obžalovanými. Proces probíhal od 1. do 5. dubna 1794. Obžaloba spojila různá podezření do tvrzení o spiknutí proti republice; bratři měli jen omezenou možnost předvolat svědky a hájit se. Oba byli odsouzeni k smrti a s ostatními 5. dubna popraveni gilotinou.[6.6]
Philosophie sociale
[editovat | editovat zdroj]Dobruškovo hlavní dílo Philosophie sociale[8], dédiée au peuple françois (Sociální filozofie věnovaná francouzskému lidu) vyšlo v Paříži anonymně roku 1793. Autor v něm chtěl nejen vyložit zásady spravedlivého státu, ale také soustavně zkoumat, jak funguje společnost. Spis je proto nutné označit za jedno ze zakladatelských děl sociologie[5] a Dobrušku řadí k jejím nejranějším představitelům.
Existují navíc očividné podobnosti mezi Philosophie sociale a pozdějšími myšlenkami Henriho de Saint-Simona a Augusta Comta. Dobruška a Saint-Simon byli roku 1793 vězněni ve stejné pařížské věznici;[6.7]
Comte se později stal Saint-Simonovým spolupracovníkem. Na základě těchto vazeb a obsahových shod je možné Dobruškův spis považovat za jednoznačný zdroj raného sociologického myšlení obou autorů.[9]
Spis zároveň obsahuje Dobruškovu vlastní politickou ideologii. Jejími ústředními hodnotami jsou svoboda, rovnost a spravedlnost, klíčovým pojmem pak „princip“ – obecné měřítko rozumu, podle něhož mají vznikat zákony a vykonávat se moc. Dobruška odmítal dědičná privilegia a varoval i před svévolí vydávanou za svobodu. Samotná vůle panovníka ani většiny podle něj nestačí k tomu, aby byla politická moc oprávněná.[2][5]
Na těchto základech navrhl ústavní uspořádání, jehož zásady neměly platit pouze pro Francii. Proměna společnosti podle něj vyžadovala také poznání vztahů mezi lidmi, výchovu občanů a vytvoření nových institucí. Philosophie sociale tak propojuje návrh nové vědy o společnosti s programem republikánské politické změny. Vladimír Vokál tento soubor myšlenek vykládá jako osobitou "politickou a sociální filozofii středoevropského osvícenství".[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Wölfle-Fischer, 1998, str. 46 & 141.
- 1 2 VOKÁL, Vladimír. Třetí cesta osvícenství: Dobruškova radikální republika. Peter Daubner ed.: Radikálna filozofia [online]. Slovenská akademie věd, 2026 [cit. 2026-09-27]. Dostupné online. doi:10.31577/2026.9788089766109.07. (slovensky)
- ↑ Wölfle-Fischer, 1998, str. 42.
- ↑ Davidowicz, 1998, str. 41 & 127. Mosesova matka Schöndlová byla sestřenicí Jakoba Franka.
- 1 2 3 4 5 6 VOKÁL, Vladimír. Moses Dobruška. Politická a sociální filosofie středoevropského osvícenství. Reflexe. 2026-09-10, roč. 36, čís. 70, s. 69–95. Dostupné online [cit. 2026-09-27]. ISSN 2533-7637. doi:10.14712/25337637.2026.19.
- 1 2 VOKÁL, Vladimír. Moses Dobruška: Moravská stopa ve Francouzské revoluci. 1. vyd. [s.l.]: MplusV, 2026. 180 s. Dostupné online. ISBN 978-80-11-07378-7. S. 18-19.
- ↑ Wölfle-Fischer, Susanne, „Junius Frey, 1753–1794: Jude, Aristokrat und Revolutionär“. P. Lang, 1998, str. 141.
- 1 2 DOBRUŠKA, Moses. Philosophie sociale. 1. vyd. Paris: [s.n.], 1793. 212 s.
- ↑ GRECO, Silvana. Moses Dobruska and the invention of social philosophy: utopia, Judaism and heresy under the French Revolution. Berlin ; Boston: Walter de Gruyter 225 s. ISBN 978-3-11-067353-1.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Greco, Silvana, Moses Dobruska and the Invention of Social Philosophy. Utopia, Judaism, and Heresy under the French Revolution, Berlin, De Gruyter Oldenburg, 2022.
- Silvana Greco, Il sociologo eretico. Moses Dobruska e la sua Philosophie sociale (1793), Florence, Giuntina, 2021.
- Wölfle-Fischer, Susanne, Junius Frey, 1753–1794: Jude, Aristokrat und Revolutionär. P. Lang, 1998.
- Davidowicz, Klaus Samuel, Jakob Frank, der Messias aus dem Ghetto. P. Lang, 1998.
- Vokál, Vladimír, Moses Dobruška. Moravská stopa ve Francouzské revoluci, MplusV, 2026.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Junius Frey na Wikimedia Commons
