Přeskočit na obsah

Erica Pedretti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erica Pedrettiová
Narození25. února 1930
Šternberk
Úmrtí14. července 2022 (ve věku 92 let)
Tenna
Povolánímalířka, spisovatelka a sochařka
StátŠvýcarsko
Tématamalířství, sochařství a literární činnost
OceněníCena Ingeborg Bachmannové (1984)
medaile Johannese Bobrowského (1994)
Cena Marie Luisy Kaschnitzové (1996)
Vilenická cena (1999)
Cena za kulturu kantonu Graubünden (1999)
… více na Wikidatech
ChoťGian Pedretti
RodičeHermann Heinrich Schefter[1]
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Jedno z jejích výtvarných děl, na stěně kostela v Savogninu

Erica Pedretti (rodným jménem Schefterová; 25. února 1930, Šternberk – 14. července 2022 Tenna)[2] byla švýcarská spisovatelka, malířka a sochařka narozená v Československu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v německé rodině v moravském Šternberku, ale většinu dětství strávila v Zábřehu. Její otec, majitel továrny na hedvábí Hermann Heinrich Schefter, byl sice antifašista, kvůli čemuž byl během války internován, ale rodina byla přesto po roce 1945 vysídlena. Erica odjela se třemi mladšími sourozenci a sestřenicí vlakem Červeného kříže do Švýcarska, odkud pocházela její babička.[3] Její rodiče je následovali později.

V Curychu navštěvovala Školu umění a řemesel (1946 až 1950). Tam se seznámila se svým budoucím manželem Gianem Pedrettim, který pocházel z umělecké rodiny Pedretti (sochař Giuliano Pedretti byl později jejím švagrem). V roce 1950 musela rodina Švýcarsko opustit, protože obdržela pouze povolení k pobytu, nikoli občanství. Emigrovala tedy do USA. Erica strávila dva roky v New Yorku, kde pracovala jako zlatnice.

V roce 1952 se natrvalo vrátila do Švýcarska a provdala se za Giana Pedrettiho. Žili pak 22 let v obci Celerina/Schlarigna. Od roku 1971 byla Erika členkou skupiny Olten. V roce 1974 se její rodina přestěhovala do La Neuveville. Stipendijní pobyty ji přivedly v roce 1971 do Londýna, v roce 1988 do Říma a posléze do Spojených států, kde působila na Washington University v St. Louis a na City University of New York.[4]

Roku 1988 se stala korespondenční členkou Německé akademie jazyka a literatury v Darmstadtu. Roku 2015 se vrátila do Celeriny, ovšem Erica dožila v hospicu v obci Tenna.

V roce 2003 jí udělilo město Šternberk čestné občanství.[5] Její literární pozůstalost získaly Švýcarské literární archivy v Bernu (Schweizerisches Literaturarchiv).[6]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 začala publikovat. Ve svých literárních textech se věnuje tematice domova. Některá její díla vyšla i v češtině, v překladech germanistky Lucy Topoľské.

Od 70. let se věnovala také výtvarnému umění.[5] První výstavu měla v roce 1976 v Kunstmuseum Solothurn. Mezi její instalace ve veřejném prostoru patří socha nazvaná Křídlo na letišti v Curychu.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Harmloses, bitte (1970)
  • Die drei Soldaten (1971)
  • Heiliger Sebastian (1973)
  • Veränderung (1977)
  • Sonnenaufgänge, Sonnenuntergänge (1984)
  • Mal laut und falsch singen (1986)
  • Valerie oder Das unerzogene Auge (1986)
  • Engste Heimat (1995)
  • Kuckuckskind oder Was ich ihr unbedingt noch sagen wollte (1998)
  • Fremd genug (2010)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2022-07-17].
  2. ↑ Erica Pedretti est décédée à l'âge de 92 ans à Tenna (GR). www.rts.ch [online]. 2022-07-17 [cit. 2022-07-19]. Dostupné online. (francouzsky)
  3. ↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. O hledání domova, o hledání ráje. iLiteratura.cz [online]. 2011-11-21 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
  4. ↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. Erica Pedretti. iLiteratura.cz [online]. 2011-11-21 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
  5. 1 2 Zemřela švýcarská spisovatelka a šternberská rodačka Erica Pedretti. Město Šternberk [online]. [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
  6. ↑ Archiv Erica Pedretti, 1950 (ca.)-2006 (Bestand). HelveticArchives. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-26. (anglicky)
  7. ↑ HIEBER, Jochen. Dichten gegen den Tod. Der Ingeborg-Bachmann-Wettbewerb in Klagenfurt. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 1984-07-04, čís. 144, s. 25. (německy)
  8. ↑ RIETZSCHEL, Thomas. Verschenkt. Der Dritte Berliner Literaturpreis. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 1994-06-20, čís. 140, s. 33. (německy)
  9. ↑ dpa. Kleine Meldungen. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 1996-11-08, čís. 261, s. 41. (německy)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KONDRIČ HORVAT, Vesna. Nur das Unausgesprochene bleibt genau das, was es mir bedeutet. Studien zu Erica Pedrettis Prosa. Berlin: Weidler Buchverlag, 2020. ISBN 978-3-89693-749-0. 
  • PENKWITT, Meike. Erica Pedretti. Kontrapunktik, Räumlichkeit und Materialität der Sprache als Prinzipien der Textorganisation. Würzburg: Königshausen & Neumann, 2013. ISBN 978-3-8260-4755-8. 
  • ŠEBESTOVÁ, Irena. Die Fremde in der Fremde. Zur künstlerischen Identität im Schaffen von Erica Pedretti. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2008. ISBN 3631579799. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erica_Pedretti&oldid=25693865“